„Ekologie není věda o ochraně přírody“.
Tak přesně to nám říkal učitel na základní škole, když jsme začali probírat téma ekologie. Sdělil nám, že ekologie je především vědou o daných ekosystémech, v nichž zvířata žijí.
Ačkoli tedy většina laické veřejnosti zaměňuje pojem ekologie a ochranu přírody, mnoho lidí si myslí, že je nutné začít přírodu chránit. Ne z toho důvodu, že je to dnes módní, ale proto, abychom zabránili blížící se katastrofě.
/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_image/image/62320485/shutterstock_285980522.0.jpg)
Vedou se debaty o pravé podstatě globálního oteplování. Nachází se Země, respektive její atmosféra,v dalším klimatickém cyklu, kdy se má oteplovat? Nebo člověk svou činností nejenže přírodu ničí, ale také ji zamořuje? To jsou dvě základní otázky, na něž neznáme přesnou odpověď.
Poslední doba ledová nastala před více než sto dvaceti tisíci lety. Je sice možné, že další fází atmosféry bude oteplení, ale zároveň naši vědci vědí, že lidská činnost – hlavně vypouštění emisí oxidu uhličitého – atmosféru mimo jiné zamořují a oteplují. Čím vyšší bude průměrná teplota na planetě, tím více se bude zvyšovat hladina oceánů v důsledku tání ledovců.
Možná to nezní až tak hrozně. Ano, pro vnitrozemské státy rozhodně ne. Ale miliony lidí žijí ve velkých městech na pobřežích. Jakmile dojde k jejich zatopení, v tom optimálnějším případě dojde k masové migraci na pevninu. Horšími možnostmi jsou rozsáhlé humanitární krize a z těch plynoucí války.
Planeta se už nyní začíná oteplovat, a tak to není ani generaci našich dětí, ani jejich dětí, které se budou s následky potýkat. Současní dospělí si občas odmítají připustit, že problémy, které sami neřeší, jejich děti, potažmo vnuky a následně pravnuky, ještě nepostihnou. Data pro 22. století, která působí velmi smutně, až katastroficky, se však budou týkat stále více lidí, neboť Evropa a s ní celý svět už nyní stárne.
Objevují se i takové teze, že pokud lidská rasa nepřekoná jistý velký milník, zanikne. Konkrétně se tato teorie označuje jako tzv. Velký filtr. Jistě jsme už jako lidé mnoho takových smrtonosných hranic překonali. Ale to neznamená, že nemůže existovat další,složitější úkol a nástraha, které budeme muset čelit v budoucnu.
Jistě, není nutné ihned malovat čerta na zeď. Jak někteří ze čtenářů jistě vědí, – zejména ti, kteří se více zajímají o politiku – v roce 2017 se konala Globální klimatická konference v Paříži. Většina států světa se zavázala k větší ochraně přírody. Mnozí namítali, že je znění smlouvy příliš vágní a vlastně neobsahuje ani konkrétní závazky. Patřím k tomuto táboru lidí, nicméně si také myslím, že je to dobrý začátek. Místo konferencí a mezinárodních smluv o zákazu zbraní hromadného ničení se dnešní lidé trápí smlouvami o ochraně přírody. To vykazuje jistý posun od krvavých, značně primitivních, válečných dějin 20. století v rámci celé lidské rasy. Třeba už toto je jeden z milníků, který jsme překonali, jenže ouha, nyní nás čeká daleko složitější úkol.
Ochrana přírody je dnes také často vštěpována mladistvým. Dříve se do mladých ve velkém vštěpoval nacismus, komunismus a další zvrácené ideologie. O kolik je stále milejší a čistší vést mladé k recyklaci, péči o zvířata a zavrhování fosilních paliv, než prvoplánový boj vůči tomu danému nepříteli společnosti?
A i když se musíme snažit už my, další kroky budou zkrátka podnikat až ti lidé po nás. Možná, že už ve 22. století založí desítky interstelárních kolonií někde ve vesmíru, ale snad si budou ještě pamatovat, z jaké hroudy hlíny kdysi, jako potomci antropoidních opic, vzešli.
Geek centrála 